Cesta tam a zase zpátky

Cesta tam a zase zpátky.,aneb ve víru velkoměsta

Napíšeme blog ? Jasně zkusíme to, musíme !! „“cesta tam“ něco velmi klíčového , důležitého pro náš klub potažmo skupinu našich dětí, respektive výkvět naší skupiny….

Byli jsme tři, já věčný negativista a kritik ( neberte to tak úplně vážně), ředitelka zájezdu Jana a trenérka Hanka.

Nápad ukula ředitelka zájezdu, která všechno do posledního detailu hodila na papír a bylo rozhodnuto. Praha !!! Přelomový okamžik, kdy jsme se z turnajů v okolí 30 km přesunuli přes 300km….

Sbírání dětí v pátek 7.9.2018 proběhlo na jedničku, někteří vybaveni kufry na dva týdny, někteří s jídlem pro celý vlak.

Ostrava Svinov, pohoda...myslím, že jsme se těšili všichni, aniž jsme tušili co nás všechno čeká a že na cestě zpátky se už budeme smát úplně , ale úplně všemu….

Cesta tam byla opravdová pohoda, ředitelka s trenérkou zkoušely zda jízda bude lépe ubíhat s mátovým čajem či kávou zadara...

Děcka nadšené z moderního vlaku s televizí a internetem.

Stále jsem měla v hlavě metro jak asi pojedem ?? čím? Jak dlouho? Jéé hotel tak daleko !!

Jé metro….my jsme si fakt koupili lístky ?? to se nám fakt povedlo?? Neuvěřitelné, ale po půl hodině ,kupovaní a vyměnování lístků už nikdo nevěděl kdo komu dluží a kdo na tom vydělal 🙂

Sestupujeme do hlubin, paráda metro jezdí co tři minuty všemi směry , jak jsme byli níž a níž cítila jsem šachtu ,,,jo bo kdo jednou faral ten to citi 🙂

Po běhu metrem spolu s uběhanými Pražáky jsme vypadly ven...to je jako Praha ?? A sakra Kolbenka čili Továrna, přesně tak to vypadalo jako Vítkovice před 20 lety….

Hotel či hostel...to co nás čekalo o tom jsem ani nesnila , čisté ručníky, dokonce „placatá televize“ umístěná tak vysoko aby náhodou….však víte, oba pokoje měli socialní zařízení byla jsem dojata,,,byli jsme nadšení a posilněni úspěchem , jsme tady !!!

Večer byl takový klasický , trochu usměrnit děti, hodit se do pyžama, chvíli chatovat a spát.

Vypadalo to že děcka jsou unaveni jako my a budou spát ….no..nebylo to tak růžové,,,

Ráno proběhlo v rychlosti , ale v pohodě jen ty děti byly nějaké unavené a kruhy pod očima …???

Prý Praha Chodov jooo max 20 minut chůze….vylezli jsme z metra a ocitli se mezi ochočenými zajíci ?? to jako Praha ?? …..fakt jsem tu griotku nepila

Hala 11, šli jsme podle dvou navigací, každá vedla jinou cestou a chodili jsme v kruhu ,,,z 20 min byla tak hoďka v poklusu…..stihneme to ?? Joo našli jsme to já měla tlak na maximu jak jsme běželi asi 2km.

A pak to začalo, pro nás matky na tribuně s kávou, ale nervy jak „špagáty“, Hance začala směna a běhala od jednoho zápasu ke druhému, děcka byly skvělé, hráli srdcem, byly jsme hrdé a dojaté.

Naše paní ředitelka potkala svého známého , který ji už netrpělivě vyhlížel, Tento pán byl údajně masér,trenér a psycholog v jednom..? Na masáž si půjčil řepkový olej a čekal...plácal takové nesmysly , že jsme prostě neudržely smíchy.

Ubíhaly hodiny ….pořád jsme byli ve hře a mě napadalo stihneme ten vlak ?? Tak jsem si říkala no kdyby ted jako prohráli ?? tak to stihneme, naštěstí všichni prohráli včas 🙂

Ted už jsme byli unaveni všichni a to nás čekal dlouhý běh na metro. Praha Chodov fakt hezké místo a se zajíci neuvěřitelné...zase v metru tss pohoda prostě jedeme na „hlavák“.

Na hlaváku jsme našli oblíbený Burger King, kde se děcka posilnily,,,,ale ty kruhy pod očima se ještě zvětšily , podivně posedávaly a ulehávaly na stoly.

To jako proč ?? Začaly vyplouvat cenné informace ,, jako vy jste nespali ? Vy jste hráli tu oblíbenou hru ? Jako že do půlnoci ? ?? a pak jste se různě navštěvovali ve svých postelích ???

Hlásil někdo nějakou újmu ???

No jestli to budou číst rodiče , tak nevím zda dostaneme za to kapky první my a pak děcka nebo naopak ??? A my ještě někam pojedeme ?? Myslíte ???

AAAA paní ředitelku si na nádraží našel její, ted už dobrý známý, super !!!

Jana byla moc ráda , že ho zase vidí ,Po chvíli čekání nám řekl že jede ve vagoně č1,

jéé my jedeme v č2.

Paráda vlak už čekal, super nám to zařídila ta ředitelka, měli jsme stolečky, mošty, kafe, čaj, noviny,

tašky , většinou vyprázdněné jsem hodila do prostoru nad hlavou, až na jeden kufr , který byl snad ještě těžší než na začátku.

Cesta byla jedna velká sranda, někdo se nám ulepil moštem, paní ředitelka má nové brýle !! to chce foto!! Pochopí jen zúčastněný…

Ostrava!!! Z vagonu č1 se nevystupuje v OV ,není tam náš ostravský kamarád ??? to už jsme prskali smíchy, víc než naše děcka..

Ještě jsme trochu obetřeli ulepeného Adama a fičeli z vlaku.

Myslím že jsme dětem tolerovali blbosti , které by na začátku skončily přinejmenším pohlavkem , nebo snad chycením pod krk Hanko???

Už nám to bylo jednoooooo..a tak při jízdě eskalátorem nahoru, jsme prskali smíchy když ulepený Adam běžel nahoru po eskalatoru jedoucím dolů…..ostatní cestující naše nadšení jaksi nechápali

No a to byla cesta zpátky, děcka špinavé, nevyspané, ulepené, ale se spoustou zkušeností nejen z ping pongu, ale i z jiných her , které mají smysl až se setmí…..

Tak co jedeme zase ?? Pochopitelně .

Za SK Frýdlant n. O Jiřina Stramová